10.6.2018

O malém dráčkovi.

XXXXX Jednou z lesa, domů se nesa, moudrý Ezop. A potká draka: „Potřeboval bych, aby si se postaral o mé nemluvně,‟ objeví se Ezopovi v hlavě slova. „Tak jo, draka jsem ještě nevychovával, co se mi může stát,‟ odvětí Ezop a odnese si dračí vejce domů.
Po dvou dnech se drak vylíhl. Ezop ještě spal. Drak vyšel za humna - ozvala se hymna Bohémie - a vedle něj se objevila žena. „Nový?‟ zeptala se, „tak to si Ezopa dáme, taková odvaha - přijmout draka do útulku, Valasi čiň!‟ Valas přilít, inicioval draka, že zazářil a Ezopovi zmizel barák i s Ezopem. Místo něj tady nejednou stálo horské ubočí se slují a v ní drak velký jako jeho rodič. „Byl dobrý, ten Ezop, - moc jsme si to užili - mé mládí a tak. Ten po tom toužil - zrodit mě,‟ poznamenal drak Ezopovým přátelům...

XXXXX Osudy lidí a draků od pradávna váže divnost - divnost Tajemství - možná, že se rodí takhle, možná jinak. To je věc fantasie a ne naše. Věřme víc svým zvířatům než-li sobě. O co více chceme bojovat o jejich práva, o to mín je chápem - co doopravdy chtějí. Myslím, že testy na krysách krysy přímo vyžadují, a moc se jim nechce bydlet s námi. Prostě, co se týká přírody, nikdo neví kdo je otec a kdo syn, a koho co zblajzne, či použije...
Tak sláva Ezopovi - zrodil draka.